Trutnovský výtvarník Robert Fűrbacher vystudoval klasickou holandskou malbu na Volné umělecké akademii v Rotterdamu (Nizozemí). Výtvarné umění ho lákalo v celém svém spektru, a tak se z původních obrazů krajinek začal pomalu obracet ke grafice, impresionismu, pop artu… Vstupní inspirační rozmanitost těchto žánrů a stylů však nikterak neoslabila Robertovu originalitu, jeho typickou a nezaměnitelnou malířskou skvrnu i strukturu.

V polovině devadesátých let se posunul až k abstraktnímu umění, které rozvíjí až do dnešních dnů. V jeho ateliéru vznikají ojedinělé obrazy, které bezpochyby v sobě nesou mystiku a magii. Obrazový prostor a hloubku doslova vykružuje a trpělivě vrství snad nekonečným množstvím transparentních štětcových tahů. Dokonalých světelných i povrchových efektů dosahuje kombinací technik, akrylových a olejových barev, často i vlepováním různých přírodních i umělých materiálů (noviny, textilie, mušličky, skořápky, kamínky, torza hmyzu a brouků, korálky, střepy a střípky, miniaturní upomínkové předměty atp.) Siločáry takových obrazů potom mívají své průsečíky hluboko v lidském nitru. Po takovém zásahu se někdy ozve francouzský básník (a to stačil zásah jen přes internetovou fotografii!). Jindy je výsledkem delší meditace přímo před Robertovým obrazem, či tiché sdílení jeho atmosféry (příjemného tepla a harmonie) přímo ve výstavním prostoru či ateliéru. “Abstraktní umění se nedá pochopit rozumem. Je to čistě citová záležitost. Přenáším své pocity na plátno a dávám jim tvar a barvu …“

Ostatně Robertovu citovost a citlivost přesvědčivě dokládá i fakt, že se stal úspěšným zachráncem mnoha zašlých a poničených obrazů, loutek či plastik. Těmi správnými zaříkadly svých řemeslných dovedností a živou vodou svých restaurátorských schopností vyléčil a do života zpět vrátil desítky téměř odepsaných uměleckých položek, zubožených torz či trosek uměleckých předmětů.